Autor: Jjenda
A je to za námi přátelé. Tento víkend (konkrétně 2.3.2012) proběhl skoro již tradiční druhý ročník Mlíkařského plesu v Dobré Vodě u Pacova. Pro ty co se nezúčastnili, máme zde malý report, aby se zastyděli a příští „plesování“ určitě nevynechali.
Celý týden neměl nikdo ze spolku v hlavně snad nic jiného a konverzace na Fejsbůku (sociální sít https://cs.wikipedia.org/wiki/Facebook) byla zahlcena nejrůznějšími nápady. Přípravy a plánování tedy probíhaly velmi svědomitě a podle toho vše také vypadalo. Vše bylo promyšleno do detailu. Sál byl připraven na jedničku, výzdoba a balónky hrály všemi barvami a hodnotné ceny pro „tombolisty“ byly úhledně připraveny pro nové majitele. Pivo, kořalka (i rum) báječně vychlazený a usměvavý personál (převážně Jarýk, a Lukáš-s dlouhým „á“) za barem čekali, aby ochotně splnili každé přání. Kapela už jen čekala na znamení pana Košťála. Nejvyšší čas, zahájit spolkovým panáčkem dle vlastního výběru.
Okolo půl osmé začali přicházet první návštěvníci natěšení na kvalitní zábavu. Přibližně v půl deváté už sálu vládl čilý ruch, předseda spolku Honza V. (důvěrně označovaný OČ) slavnostně zahájil a dal znamení kapele. Kapela začla hrát. Bez ostychu se sál během chvíle zaplnil a zábava se rozjela naplno.
V rámci zábavného večera proběhly i soutěže o hodnotné ceny. Zasoutěžit si „plesaři“ mohli v různých disciplínách např. praskáním balónků ostatním párům při tanci, obálkovaná, chybět nemohla ani párová židlovaná. Zlatým hřebem „soutěžákování“ byl přenos desetikoruny za pomoci pouze vlastních hýždí do hrnce na druhé straně parketu. O tuto soutěž byl, především mezi mladší generací velký zájem.
Po půlnoci byla rozdělena tombola šťastným výhercům (vůbec nechápu, k čemu mi budou 16“ pneumatiky, když mám feldu-13“) a zábava stále strmějším tempem gradovala. Na parketě bylo vidět nejrůznějších tanečních kreací, ať už párových, ale své místo zde našli i sólisti. Především po zahrání klubově oblíbené písně od Plexis a to Báry, kdy došlo i na pro tuto oblast velmi typické košilovo-tričkové rotace.
V brzkých ranních hodinách kapela přestala hrát (už jen kvůli zdraví účastníků), košile a kravaty opět našli své majitele a někteří účastníci se vydali ke svým domovům. Pro zbytek skalních dotahovačů akcí to byl signál vyrazit k baru na ranní konverzaci o lepším světě, nesmrtelnosti chrousta a žaludečních vředech. Nebo to nesouviselo s žaludkem? Těžko to posoudit, bylo už přece jen dost hodin.
Takže kdo nebyl, jako by tento víkend nežil a může jen litovat. Všem zúčastněním za skvěle vytvořenou atmosféru DĚKUJEME!
Plesu zdar a příště?! Příště zase u nás!!!